Reklama
 
Blog | Tibor Vansa

Lithium bez emocí

Informace, kolik jak velké zdroje lithia v ČR vlastně máme se v jednotlivých článcích v médiích liší. Abych si dokázal udělat vlastní názor na kauzu lithium, dohledal jsem si co šlo původní zdroje informací a rád bych se o výslednou rešerši podělil. Snažil jsem se o faktické odpovědi a politické divadlo nechat stranou. Formou odpovědí na nejčastější otázky ji najdete v textu níže.

Můj osobní názor je, že pokud dobře stanovíme podmínky a provedeme k tomu dostatečnou veřejnou diskuzi, spolupracovat s firmou ESM může být výhodné. V memorandu mi především chybí explicitní možnost státu měnit výši těžebních poplatků v závislosti na cenách lithia. V samotné smlouvě by pak mělo být myšleno na oblíbené triky, jakými se optimalizují daně a možnost kapitálového vstupu ČR.  V ČR musí zůstat nejen výroba konečných produktů, ale také vývojová centra a licenční práva. Současný plán společnosti ESM počítá s vytěžením méně než  1/10 lithia v následujících 21 letech. Z mého pohledu jde o rozumné množství, které umožní českému průmyslu naskočit včas do nově se rozvíjejícího odvětví, a zároveň nechá dostatečné zásoby pro příští generace. Náklady na vybudování továren a vývoj potřebných technologii jsou přes 10 miliard korun. Pro region s vysokou nezaměstnaností jako jsou Severní Čechy je to významná investice, která by částečně mohla kompenzovat neprolomení limitů těžby uhlí.

V opačném případě by se těžba zpozdila o alespoň 7 let a českým firmám by tak v tomto dynamickém oboru mohl ujet vlak. Platnost průzkumných území v lokalitě pro ESM je až do roku 2021. Do té doby není možné, aby o něj Diamo žádalo. Stát zaspal. Zatímco stát věnuje v celé republice na geologický průzkum cca milion ročně, jen Geomet investoval do průzkumu ložiska na Cínovci za sedm let 350 milionů korun. Stát neví, kde ty zásoby přesně jsou (to je know-how Geometu). V tuto chvíli Diamo teprve provádí analýzu vlastních možností, která ukáže, jak by se podnik mohl zapojit do průzkumu a těžby strategických komodit. Trvalo by 7-8 let, než by se stát dostal tam, kde je Geomet teď, tedy těžit by se možná mohlo v režii českého státu od roku 2030.

FAQ:

Jak vysoký je poplatek za těžbu lithia?

10692,00 Kč za tunu. Základem je množství vydobytého nerostu za příslušný rok, tzv. „čistá těžba“;    nezahrnují se do ní ani vnitřní    ani vnější ztráty. Sazba dle zákona ale může činist max. 10% tržní ceny!    U tak potencionálně drahého kovu je nutné toto omezení zrušit. Uhličitanu lithný za posledních 14 let zdražil více než čtyřikrát na zhruba devět tisíc dolarů za tunu a jeho spotřeba se má do roku 2020 až zdvojnásobit. Cena cínu za uplynulou dekádu stoupla víc než pětkrát na 20 tisíc dolarů za tunu. Paradoxně bude Geomet odvádět za společně vytěžený wolfram a cín (46 625 Kč a 22 726 Kč za tunu) vyšší poplatky než za lithium, tedy 10 629 Kč/tunu. Ještě vyšší poplatek je za rubídium. Pokud by za něj těžaři měli platit, těžba by se vůbec nevyplatila.  Dle zákona výše sazeb úhrad může být zvyšována na základě vývoje tržních cen, a to ve lhůtách nejméně pěti let. To je podle nás nepřiměřeně dlouhá doba, ceny by se měly aktualizovat alespoň ročně. Na druhou stranu v Německu chtějí těžit také a mají nulový poplatek za vytěženou rudu.

Tři bilióny?

Je to hodně peněz, ale tři biliony opravdu ne. Když vezmeme celkové zásoby na Cínovci ve výši 1,4 milionu tun (nebo taky jen 1,2 milionu tun, podle 30 let starého průzkumu milion tun; dokud nebude hotová studie proveditelnosti, nebudeme to vědět přesně), optimistickou cenu na trzích ve výši 20 000 dolarů za tunu čistého lithia (jinak je to 7000-9000 dolarů za tunu uhličitanu lithného) a stávající kurz dolaru (22 Kč za korunu), vyjde 616 miliard korun, ovšem v horizontu padesáti let přinejmenším. Cena nemůže růst do nekonečna, protože ani cena elektromobilů neporoste do nekonečna, musí spíše zlevňovat.

Kolik je na cínovci lithia?

Celkové zdroje lithia na krušnohorském Cínovci jsou podle posledních výsledků 1,2 až 1,4 miliónu tun tohoto kovu.

Přesněji – ze studie vyplývá, že v ložisku se nachází 656 milionů tun lithio-cínovo-wolframové rudy, z toho 348 milionů tun v kategorii zdrojů předpokládaných a zbytek ve zvláštní kategorii zdrojů odvozených. Ruda se nachází v minerálu specifickém pro Cínovec a pojmenovaném po něm cinvalidit.  Ruda je poměrně chudá (0.4 % Li) a zatím nikde na světě nebyl tento typ lithné slídy zpracováván. Ruda se dále zpracuje gravitační a magnetickou rezonancí na koncentrát, který obsahuje cca 1.2 % Li. Z tohoto množství koncentrátu lze chemickým procesem získat zhruba sedm milionů tun uhličitanu lithného (Li2Co3), 92 tisíc tun wolframu a 263 tisíc tun cínu. Z něj se dá elektrolýzou získat zhruba 1,2 milionu tun čistého lithia.

Ložisko Cínovec je významný světový zdroj lithia s obsahem možná až 6 % světových zdrojů.

Nejvíce světových zásob lithia drží Chile (7,5 milionu tun), Čína (3,2 milionu tun), Argentina (2 miliony tun) a Austrálie (1,6 milionu tun).

Jak je těžba náročná?

Těžba samotné lithiové rudy, unikátní horniny cinvaldit, není nijak technicky náročná věc. U nás je třeba ji provádět hlubinným mechanickým způsobem. Obsah lithia v vytěžené hornině je asi 0,4%, Díky přítomnosti železa v cinvalditu je možné na tuto horninu použít magnetickou separaci a tím získat koncentrát s přibližně 1,2% lithia. Zde však nastává problém. Tuto horninu je již potřeba dostat dolů z kopců, protože pro následnou chemickou separaci je potřeba velké spousty dalšího materiálu a elektrické energie. K tomu potřebné technologie ještě nejsou plně zvládnuty v průmyslovém měřítku, zatím je vše pouze na bázi laboratorních testů.  Vědci z VŠCHT na metodách získávání již spoustu let bádají. Zatím neumíme lithium z cinvalditu dostat.

Vyplatí se těžba?

Ze štoly se má za prvních jednadvacet let odtěžit v průměru 1,7 milionu tun horniny ročně. Z tohoto množství vznikne na konci cínoveckého zpracovatelského procesu ročně 20 800 tun uhličitanu lithného (Li2Co3). Tedy méně než 1/10 možných potvrzených zásob. Uvedené množství odpovídá zhruba desetině aktuální spotřeby lithia. Světový trh lithia je rozdělen mezi 4 světově významné firmy, které společně obstarávají více než 90% obchodu se sloučeninami lithia. Ti šponují cenu nahoru, protože jedou na 60 procent své kapacity.

Cenová kalkulace ESM počítá s 10 tisíci dolary za tunu, což znamená, že za plánované období by měl vyrobený uhličitan lithný hodnotu 4,3 miliard dolarů, tedy dle dnešního kurzu 109 miliard korun. Bude ale nutné, aby měl stát možnost poplatky za těžbu adekvátně zvyšovat, protože cena může jít prudce nahoru.

Náklad na vytěženou tunu jsou při dnešních technologiíích v Cínovci 5 211 dolarů. Když se do toho započtou výnosy z prodeje vedlejších produktů cínu, wolframu a potaše, jsou náklady na tunu jen 3 486 dolarů.  Nejnižší náklady na získání ekvivalentu 1 tuny lithia jsou na solankových ložiskách v Chile (dtto v Argentině a Bolívii), kde se pohybují kolem 2 tisíc USD/t (1500 až 2300 USD/t). Poněkud vyšší, kolem 3 tisíc USD/t, jsou náklady na získání 1 tuny v Číně. Na těžených pegmatitových (ne solankových) ložiskách jsou náklady vyšší a pohybují se od 3200 do 4500 USD/t.

Výnosy dále „ohlodávají“ prvotní investice, daně, poplatky, licence nebo započtení inflace. Výsledkem je ukazatel zvaný čistá současná hodnota ve výši 13,5 miliardy korun. Vnitřní výnosové procento tak dosahuje 21 procent.

Investice do vybudování areálu činí podle odhadů 393 milionů dolarů, tedy 9,9 miliardy korun. Z toho 180 milionů dolarů spolkne finální závod na výrobu Li2CO3, 105 milionů stojí vybudování rozmělňovacího a separačního provozu i s propojovacím potrubím a konečně přes 70 milionů má stát úprava samotného dolu.

Jaká jsou rizika?

Ruda je poměrně chudá (1,2 % Li v koncentrátu) a zatím nikde na světě nebyl tento typ lithné slídy zpracováván. Znamená to, že pokud se otevřou jiná velká, bohatší lithná ložiska, například v Srbsku, tak cena lithia může dočasně poklesnout na takovou míru, že těžba ložiska se nebude dočasně vyplácet. K něčemu podobnému může dojít i v okamžiku, kdy se začnou vyrábět baterie z lacinějších surovin jako je např. sodík. Na druhou stranu jsou odhadované zásoby na Cínovci tak obrovské, a možnosti využití lithia tak široké, že ložisko se na dalších 50 let může stát páteří severočeského průmyslu.

Jak se rozdělí mezi příjmy obcí a státu?

Rozdělení poplatků za těžbu mezi obec a stát záleží na typu těžby a surovině, lithium je v kategorii ostatní, kde jde 1/3 obci, 2/3 státu. Kraj nedostává nic.

Např. ale u hlubinné těžby uhlí jde 3/4 obci, 1/4 státu. V roce 2016 navíc došlo ke změně, kdy u povrchové těžby uhlí se poměr změnil ze 3/4 obci, 1/4 státu na 1/3 obci, 2/3 státu. Zároveň byly zvýšeny poplatky na dvojnásobek.  Příjmy obcí by měly být cca 447 mil. Kč a očekávaný příjem do státního rozpočtu 576 mil. Kč.

Jiným typem poplatku je jsou příjmy z úhrad z dobývacího prostoru. Ty byly v roce 2016 výrazně navýšeny ze 100 na 300- 1000Kč. Obcím to údajně mělo přinést navýšení ze současných 14 milionů korun na 100 milionů korun, ale to by platilo, jen pokud by byly prolomeny limity.

Proč to získali australané?

Podle zákona však má přednostní právo požádat o stanovení dobývacího prostoru firma, která vykonala geologický průzkum, a tou je společnost GEOMET s.r.o.. Právo na průzkum jim udělili ministr Drobil za ODS, prodloužil Brabec za ANO.

Co se stane s nevyužitou horninou?

Zbytkový materiál se po zpracování smíchá s cementem a vrátí se zpět do vytěžených prostor. Nebudou tak vznikat žádné trvalé haldy hlušiny.

A co Janeček?

  • Těží pouze v odkališti po těžbě cínu, je ho tam za 2 miliardy.  Se zahájením těžby ale stále čeká na otevření hlubinné těžby, neboť neexistuje závod na zpracování této slídy, a jeho zbudování pro takto malý objem by se nevyplatilo.
  • Zájem těžit má i  jiná firma – CD Sanaka Industry

Na odkališti v Cínovci smí CD zužitkovat 680 tisíc tun suroviny. V ní by se podle průzkumů mělo nacházet množství slídy, ze kterého lze následně získat přibližně 11 130 tun uhličitanu lithného, tedy po finální úpravě 2 100 tun elementárního kovového lithia. Teoretická cena získatelného uhličitanu lithného by při současné hodnotě přibližně 6 760 dolarů za tunu (jedná se o údaj z letošního léta) činila 75,2 milionu dolarů, tedy v přepočtu asi 1,9 miliardy korun.

Kde  a kdo může těžit?

V prostoru Cínovce jsou Ministerstvem životního prostředí vydána 3 osvědčení o výhradním ložisku (§ 6 zákona č. 44/1998 o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „horní zákon“), pro která je i stanoveno chráněné ložiskové území (§ 16 horního zákona):

  • Cínovec – jih, organizace pověřená ochranou a evidencí ložiska: DIAMO s.p., nyní řízení o vydání předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Cínovec III pro GEOMET s.r.o.,
  • Cínovec – východ, nové ložisko prozkoumané GEOMET s.r.o., vydán předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Cínovec II,
  • Cínovec – odkaliště, nové ložisko prozkoumané a.s. Cínovecká deponie, stanoven DP Cínovec I.

V tomto prostoru jsou také stanovena 3 průzkumná území pro společnost GEOMET s.r.o.:

  • Cínovec,
  • Cínovec II,
  • Cínovec III.

V souladu s legislativou České republiky však může k těžbě lithia dojít až po dokončení průzkumných prací, stanovení dobývacího prostoru, získání těžebních oprávnění a v neposlední řadě rovněž po prokázání ekonomické výhodnosti – rentability. Bez toho se těžební firma v žádném případě nemůže pustit do hornického podnikání.

Zdroje:

  1. Karla Breitera z Geologického ústavu AV ČR – Prezentace o potencionálních zdrojích lithia v ČR

Geomet: Lithium jako energetický pilíř nové ekonomiky: světově významné zásoby v České republice

Doc. Jitka Jandová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze –  Získávání lithia a rubidia z cinvalditových odpadů po těžbě Sn – W rud na Cínovci

Strategie státu při těžbě a využití zdrojů lithia – doc

Reklama