Reklama
 
Blog | Tibor Vansa

O genezi nových národů a náboženství v době Facebookové

Svět, který skončil včera. Tak z ní název bestselleru Jareda Diamonda, která má podtitul „Co se můžeme naučit od přírodních národů“. Kniha obsáhle a barvitě líčí všechny aspekty společenského života přírodních národů po celé zeměkouli a porovnává je s moderním světem, realisticky a bez klasických klišé o ztracené idyle. Jedna z kapitol se zabývá i náboženstvím. Pomocí propojování poznatků z antropologie a evoluční biologie popisuje jeho vznik, vývoj a funkce, postupné prolínání se státem a následnou odluku. Ke konci se ptá, jaký bude jeho další vývoj ve stále sekulárnější společnosti. Zde bych si dovolil zajít dále než autor a říci, že politické strany v posledních letech přebraly náboženství další z jeho klíčových funkcí a znaků.

Náboženství se nezávisle na sobě vyvinula ve všech lidských společnostech a jedním z jeho typických rysů jsou okázalé oběti, stavby pyramid a chrámů, tedy činnosti vedoucí k značnému mrhání omezenými prostředky těchto společností. Autor si klade otázku, jaké výhody musí taková činnost společnosti přinášet, že ji evoluce upřednostnila. Náboženský systém, který by se bez těchto nákladných rituálů obešel, by musel mít jasnou konkurenční výhodu. Proč je ale víra v nadpřirozeno tak univerzálním rysem každé společnosti? Nejprve popíšu výhodné funkce, které náboženství dle Jareda společnostem poskytuje:

První funkcí, ze kterou náboženství lidem poskytovalo, byla vysvětlovací funkce. Tradiční národy nijak nerozlišovaly mezi vírou v „přirozeno a nadpřirozeno“. Jejich teorie, že bůh vezoucí slunce, každý den putuje po obloze, odpovídá pozorované skutečnosti. Nejde o hloupé uvažování, je to logické rozšíření jejich uvažování o nepochybně přirozených věcech. V moderní západní společnosti si původní vysvětlující roli náboženství přivlastnila věda. Poslední baštou náboženských vysvětlení je pro mnoho moderních vědců „Bůh jako prvotní příčina“. Věda zatím nedokáže říct nic o tom, proč vlastně vesmír existuje.

Reklama

Druhou funkcí v raných společnostech bylo zmírňování strachu. Když už lidé udělali vše, co bylo realisticky v jejich silách, přichází okamžik, kdy se začnou uchylovat k modlitbám, konzultacím s šamany, dodržováním tabu nebo provádění kouzel. Z vědeckého hlediska nemá žádné z těchto opatření na dosažení výsledku vliv. Ale tím, že se držíme této fikce a přesvědčíme sami sebe, že nejsme bezmocní, nevzdáváme to, tak máme alespoň jakýsi pocit kontroly: tím se naše úzkost snižuje a my získáváme sílu pokračovat v úsilí.

Třetí funkcí je poskytování útěchy, naděje a smyslu v případě životních těžkostí, vyhlídce na vlastní smrt. Utěšující funkce náboženství bezpochyby vznikla v rané fázi našich evolučních dějin, přírodní národy často věří, že budou dál žit po smrti jako duchové. Ale zásadněji se tato funkce rozvinula až s příchodem tak zvaných náboženství odmítajících svět, která tvrdí nejen, že existuje posmrtný život, ale že tento život po smrti je důležitější než pozemský život a že primárním úkolem pozemského života je dosáhnout spasení. Obecně platí, že malá společenství kladou na odmítání světa, spasení a posmrtný život menší důraz než velké, složité a soudobé společnosti. Pro tento trend existují tři důvody. Za prvé, sociální stratifikace a nerovnost od rovnostářských malých společností stále narůstala až k velkým složitým společnostem, kde existují na jedné straně králové, šlechta, elita a na druhé straně masa chudých dělníků. Pokud všichni kolem Vás trpí stejně jako vy, pak neexistuje žádná nespravedlnost, žádný viditelný příklad lepšího života, po kterém bychom toužili. Avšak poznání, že někteří lidé mají mnohem pohodlnější život a mohou nám vládnout, vyžaduje hodně vysvětlování a hodně útěchy.

Zbývající čtyři funkce náboženství, které Jared uvádí, jsou standardizovaná organizace, dosažení politické poslušnosti, regulace chování k cizím osobám a odůvodněním válek. U přírodních národů se tyto funkce nevyskytovaly, přišly až s příchodem raných států. V malých tlupách se každý s každým znal, sociální život se řídil pokrevními a příbuzenskými vztahy. Větší státy však vyžadovaly mírové jednání i s neznámými lidmi, na druhou stranu se potřebovaly vyrovnat s motivací, proč jiné neznámé lidi zabíjet ve válkách. V přírodních národech se na náboženství nikdo neodvolává, když je potřeba zabít člena jiné tlupy, je to přirozený instinkt.

Vraťme se nyní k tomu, proč je každé náboženství spojené s nějakou iracionální vírou, za kterou si pevně stojí, zatímco obdobné víry u jiných zavrhuje. Proč často podporuje nákladné, dokonce sebepoškozující chování, které by zdánlivě mělo lidi od daného náboženství odrazovat než k němu přitahovat.

Jedním z řešení je uznat, že stoupenci konkrétního náboženství potřebují ukázat nějaké spolehlivé znamení své oddanosti vůči tomuto náboženství. Věřící tráví svůj život mezi svými, neustále spoléhají na vzájemnou podporu, protože žijí ve světě, kde mnoho jiných lidí přináleží k jinému náboženství, mohou být k Vašemu náboženství nepřátelští nebo skeptičtí. Vaše prosperita, bezpečnost a život závisí na tom, že budete správně identifikovat své spoluvěřící a také že je přesvědčíte, že i oni Vám mohou důvěřovat stejně, jako vy důvěřujete jim. Ale jakému důkazu Vaší nebo jiné oddanosti se dá věřit?

Aby byl takový důkaz věrohodný, musí jít o viditelnou věc, která se nedá snadno zfalšovat kvůli zrádnému zisku nebo dočasné výhodě. Proto jsou náboženská „znamení oddanosti“ vždy tak nákladná. Stoupenci věnují značné množství času naučení se a pravidelnému provádění rituálů, modliteb nebo podniknutí náboženské pouti. Veřejně hájí z racionálního hlediska nevěrohodná tvrzení, kterým se ostatní vysmívají, a veřejně podstupují bolestivá trvalá tělesná poškození.

Během dvacátého století převzal na západě stát a věda mnoho funkcí náboženství, a postupně ho tak vytlačoval z veřejného prostoru. Vědecký pokrok dokázal vysvětlit zázraky přírody a vesmíru do nejmenších detailů, zavedení sociálního a zdravotního pojištění, důchodu apod., oslabilo tradiční roli rodiny a církve jako záchytné sociální sítě, zmírnil tradičních obavy z hladu, nemoci a stáří. Rychlý všeobecný vzestup životní úrovně ospravedlňoval vznik sociálních nerovností a dodával důvěryhodnost ekonomickým trendům. Studená válka umožňovala dosažení politické poslušnosti a vedení válek.

Příchod internetu ke konci dvacátého století však proměnil lidskou komunikaci stejně radikálním způsobem, jakým ji změnil vynález písma, knihtisku, rádia a televize, a stejně radikálně mění i jeho instituce. Umožnil lidem po celém světě nacházet skupinky lidí se stejnými názory a problémy. Dokázal tak spojit lidi s neuvěřitelně bizarními koníčky, zákazníky s velmi specifickými požadavky i skupinky vědců věnující se marginálním problémům. V těchto nově vzniklých kmenech a tlupách, kde se každý s každým virtuálně znal, panovaly často velmi rovnostářské poměry, podobně jako u přírodních národů. Běžné bylo společné sdílení jejich majetku – zdrojového kódu, fóra, či pirátských kopií komerčních produktů. Nalezení vhodné subkultury však vyžadovalo od jedinců aktivní hledání či veřejnou deklaraci své příslušnosti. Facebook posunul toto vytváření subkultur na novou úroveň. Jeho uživatel se už nemusí snažit aktivně vyhledávat svůj rodný kmen, stačí pasivně vybírat z algoritmicky nejvhodnějších nabízených kandidátů. Nemusí již aktivními příspěvky či registrací dávat najevo svou příslušnost, stačí zdánlivě anonymní kliknutí na článek a jeho zdánlivé opětovné opuštění. Někdy není třeba ani to, stačí myší nad článek najet, chvíli ji tam váhavě ponechat a pak s ní rychle utéct. S psychologií lidí dobře obeznámené algoritmy Facebooku umí vyhodnotit i takovouto informaci.

Na novou úroveň se posunula i velikost sociálních skupin a jejich zaměření. Původně úzce zaměřené skupinky dokáže Facebook sjednocovat ve větší společenství o velikosti národů, založené na symbolických a abstraktních kategoriích. Facebook dokáže tyto národy sjednocovat a udržovat pohromadě díky tomu, že podává každému členu vysoce individuálně a algoritmicky protříbené informace o okolí. Pravidelně mu předkládá témata, které jej spojují s ostatními členy tlupy a zároveň je vymezují vůči nepřátelskému okolí, čím výrazně podporuje jejich sounáležitost. Příslušnost k internetové tlupě, kmenu či národu však již není veřejně definována geografickou polohou a stvrzena vlastnictvím občanského průkazu. Není známa ani samotné osobě, je abstraktní kategorií, obchodním tajemstvím soukromé společnosti, čímž vytváří její obrovskou hodnotu.

Jak se přírodní kmeny postupně rozrůstaly v náčelnictví a rané státy, tak se měnila i jejich organizační struktura. Nejmenších tlupy a kmeny ještě neměly dostatek prostředků, aby si mohly dovolit šamana či náčelníka jako specializovanou profesi. Byla vykonávána navíc, šaman se musel podílet na lovu a obživě tlupy stejně jako ostatní členové. Teprve příchod zemědělství umožnil dostatečný nárůst velikosti skupin, aby si mohly dovolit profesionálního náčelníka, kněží a nakonec celé centralizované církve. Podobně původní blogeři a youtubeři byli lidé s běžným povoláním, jejich profesionalizace nastala teprve v posledních pár letech. Není zatím jasné, jaká forma instituce nahradí původní centralizované církve. Bude mít opět formu božského panovníka, politického politbyra, nebo skrytého algoritmu?

Historie ukazuje, že věrohodnost víry, kterou hlásají, nemá na jejich šíření zásadní vliv. Jednou z nejúspěšněji rostoucích církví v moderní době jsou mormoni. Podle učení mormonů jejich zakladateli, Josephovi Smithovi, předal anděl v roce 1827 na pahorku Kumorah zlaté desky, sepsané v „reformované egyptštině“. Ten je přeložil pomocí vidoucích kamenů a sepsal knihu Mormonovu. Zlaté desky pak bohužel zase ztratil. Příběh je velmi podobný předání kamenných desek Mojžíšovi na hoře Sinaj a dnes asi tak stejně věrohodný, jako existence Peroutkova článku. Přesto v něj spousta lidí věří. Knihy hlavních náboženství 20.století sepsali Adolf Hitler, Karel Marx a Fridrich August von Hayek. Mein Kampf zbožštil jeho autor sám, ekonomická pojednání dvou zbylých jejich následovníci. Náboženství 21.století sestavuje algoritmus Facebooku dle úspěšnosti sdílení jednotlivých memů, nestranně bez ohledu na jejich pravdivost, morálnost či konzistenost, čistě na evolučně-tržním principu přežití.

Spíše než věrohodnost samotné víry byla a je rozhodující její adaptabilita na nové prostředí a schopnost růst. Strategie různých náboženství jsou v tomto velmi rozličné. Některé sázejí na vojenskou expanzi a násilnou konverzi, jiné, jako například Židé, nepřijímají konvertity téměř vůbec. Mormoni sázejí na vysokou porodnost a 2 roky povinné misionářské činnosti. Jako úspěšné se jeví spíše víry se symbolickým systémem vzdáleným realitě, jehož praktický obsah se dá operativně přizpůsobit.

Internet a Facebook i značně proměnil, jakým způsobem si společnost vysvětluje okolní svět. Od původních kategorií mýtů, bájí, pravdy a lži, vědeckých teorií a babských pověr se překlápíme do světa mainstreamových tvrzení a alternativních fakt. Na přežití v byrokratickém světě plném právních předpisů, marketingových hesel a nejisté budoucnosti spotřebujeme veškerý svůj čas a peníze. Vysvětlení dnešních ekonomických jevů si pro běžného člověka nezadá se složitostí vysvětlení pohybu slunce pro divocha v džungli. Společnou diskuzi stařešinů u večerního ohně pod hvězdným nebem dnes nahradilo individuální zírání na Facebookovou stránku. Úspěšnost předpovídání katastrof dávných šamanů, moderních ekonomů a amatérských konspiračních teoretiků se přitom nezměnila a je přibližně srovnatelná. V srozumitelnosti věšteckých metod pro veřejnost jsou na tom ekonomové nejhůř. Jejich vytrvalá víra v abstraktní, globální a dokonalý trh, který zvedá všechny lodě, je v příkrém rozporu s každodenním pozorováním většiny obyvatel. Reálné mzdy dělníků v USA se za posledních pár dekád vůbec nehnuly. Je známo, že lidský mozek dokáže intuitivně a bleskově spočítat počet prvků množiny, pokud jich není více než 7. Vyšší počet už je moc a vyžaduje soustředěné systematické počítání. Počet nul nutný pro vyjádření odměn bankovních manažerů a státních nákladů na záchranu jimi vedených bank hranici 7 nul notně převyšuje a splývá v neurčitý pojem mimo běžné chápání. Vědě tak zůstává nadvláda v otázce vysvětlení pohybu nebeských těles, ale podstatné otázky společenského a ekonomického vývoje řídí počet liků na Facebooku.

Toto oslabení tradičních institucí vytváří přirozenou poptávku po vzniku nových, které by dokázali lidem vrátit naději na lepší budoucnost, pocit bezpečí, smyslu a společenské sounáležitosti. Výzkumy ukazují, že i slepá víra v nemožné lidem značně pomáhá. Ženy, které se během bombardování Libanonu snažily zastavit nepřátelskou palbu pomocí modliteb, trpěly v důsledku války mnohem méně depresemi, traumaty a problémy se spánkem. Z vědeckého i ekonomického hlediska nesmyslné počínání jim prakticky pomohlo úspěšněji přežít válku. V tom tkví výhoda náboženství, že dokáže lidem pomoci i v beznadějné situaci. Pro jejich úspěšnost není důležité, zda dokážou v krátkém horizontu přinést reálné řešení, ale zda dokáží vyvolat víru v něj.

Proto je srovnávání leteckých fotografií Trumpovy inaugurace či pravidelné analyzování Ovčáčkova twiteru do jisté míry marným úsilím. Stejně jako nepřesvědčíte kreacionistu o evoluci ani desítkami odborných knih a populárně naučných filmů, tak nevyvrátíte Zemanovy, Kalouskovy či Babišovy výroky ani desítkou analýz a studií. Nesnažíte se totiž jeho voliči vyvrátit jeden konkrétní výrok, ale zpochybnit jeho příslušnost ke své sociální skupině, vzít mu nástroj, který mu umožňuje být s ní identifikován a který mu zaručuje právo na víru v lepší život. Jeho napadáním ho především utvrzujete v nepřátelskosti okolí, dáváte mu zažít pocit sounáležitosti se svou skupinou. Chceme-li udržet liberální demokracii, založenou na svobodě slova, na hledání pravdy a konsenzu, nesmíme jen kritizovat a nabízet technokratická řešení, musíme se stát novými apoštoly, idealisty, kteří takovou víru nabídnou. Víru ve svět, který je zbaví jejich strachů a obav, svět, který i jim umožní docenit tyto naše hodnoty.

V době rozkvětu Římské říše by nikdo nedokázal uhodnout, že křesťanství, jedna z mnoha dobových židovských sekt, natrvalo změní tvář světa. Jeho morální příkaz o nastavení druhé tváře stavěl tehdejší myšlení na hlavu a málokdo by mu přičítal takovou sílu, která z něj učiní největší náboženství světa. Náboženství, které zároveň v Evropě vydláždí cestu pro humanismus a demokracii, a zároveň způsobí mnoho válek, ukáže, jak lze dobrá myšlenka, slova o lásce, zneužít k způsobení nezměrné míry utrpení a křivd.

Piráti jsou taky taková malá sekta – pardon chtěl jsem říct politická strana. Provokují a propagují mnoho myšlenek, jdoucích proti současným společenským konvencím. Veřejné přihlášení k ní vyžaduje značný symbol oddanosti. Ten název, ty předsudky okolí o dredařích. I odměna je jako pro nepraktické blázny. Pocit sounáležitosti s rozmanitou skupinkou lidí, ochotných bez předsudků diskutovat, příjmat, vyvracet a tolerovat opačné názory. Pocit sounáležitosti s lidmi, pro které nejsou peníze na prvním místě, pro které je důležité dělat v životě něco smysluplného.

Věřím, že se letos do sněmovny dostaneme. Mnoho lidí nás má za protestní stranu, která se po vstupu do parlamentu stane stejně zkorumpovanou jako ty ostatní, nebo se rozhádáme jako zelení. Nemyslím si to. Důraz na svobodu slova, transparentnost a toleranci k jinému názoru máme v genech zakódované stejně silně, jako zelení vztah k přírodě. Není to póza nebo politický program. Je to náš způsob života, naše vyznání.

 

idea

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama