Řada významných centrálních bank experimentuje s využívání měn podobných Bitcoinu pro mezibankovní operace, Estonsko nedávno oznámilo úmysl vytvořit vlastní kryptoměnu pro své občany. Mají takové snahy smysl?
Například Švédsko se snaží využít technologie kryptoměn a chytrých kontraktů pro katastr nemovitostí. Mohla by tak odpadnout nutnost využívat notářů a realitních agentur, které si často účtují vysoké provize. Londýnská centrální banka zase zkoumá možnosti využití pro vratky DPH – teoreticky by se tím daly úplně vymýtit karuselové podvody, na kterých stát ročně přichází o desítky miliard. Český stát má problémy i s daleko jednoduššími IT projekty, ale zamýšlet se nad těmito trendy a hledat inspiraci v zahraničí jistě za to stojí.
Mezi současnými fanoušky fintechu a kryptoměn se nalézají dva velké tábory. První z nich jsou libertariáni, kteří si na kryptoměnách váží nejvíce absolutní nezávislosti na státu a láká je možnost ohromných zisků. Tahle skupina si také vysoce cení anonymity kryptoměn. Příznivci fintechu se zase skládají z odvážných podnikatelů a vizionářů, kterým kryptoměny poskytují na poli financí nové hrací území, kde mají vysokou šanci i proti globálním hráčům. Jsou sice i startupy, které úzkostně dbají na ochranu osobních data uživatelů, pro projekty mířící na běžného uživatele může ale být jejich využití a další prodej klíčovou součástí obchodního modelu. Jako příklad si můžeme vzít úspěšný projekt Venmo, který kombinuje digitální peněženku a sociální síť. V průzkumu mezi studenty ekonomie na Kalifornské univerzitě se ukázalo, že 80% z nich tuto sociální síť používá. Z těchto uživatelů 44 procent nechává všechny své transakce veřejné komukoliv na internetu. Dalších 21% je ukazuje všem svým přátelům. Připomeňme, že stejným způsobem začínal i Facebook – jako síť pro univerzitní studenty. Objem transakcí za čvrtletí v projektu Venmo se už počítá v miliardách dolarů. Kolik z Vás by bylo ochotno vést si v bance transparentní účet? Šťastní z Vás, kdo nemusíte používat Facebook, ale pro společensky angažovaného člověka je to nutností, stejně jako používání google doc mimo geekovskou komunitu.
Myslíte si, že klasické banky tohle nikdy nedovolí? Že v těchto datech o chování spotřebitelů leží zlatý důl, dobře vědí japonské banky. Skupina globálních i regionálních japonských bank proto spojila své síly a plánuje vytvořit digitální měnu J Coin, kterou bude možné využít k nákupům zboží či k převodu peněz prostřednictvím mobilních telefonů. Měna bude stejně jako u projektu Venom pevně navázaná 1:1 na kurz oficiální měny, což je rozhodující pro mainstreamového uživatele, který nechce spekulovat, ale užívat si pohodlí. Banky chtějí službu poskytovat “zdarma”, neboť se netají tím, že budou vydělávat zpeněžením informací o nákupních zvyklostech uživatelů. Projekt má oficiální posvěcení Japonské centrální banky a datum spuštění 2020. Uvidíme, nakolik se to podaří. I když byste to nejspíše od technologického obra nečekali, Japonsko je silně hotovostně orientovanou zemí. A s kartou tady moc nepochodíte, a to ani v McDonald’s. Podíl hotovosti na celkovém objemu transakcí dosahuje 70 procent, zatímco průměr ve vyspělých zemích činí pouze 30 procent. Naučit Japonce platit bezhotovostně a získat tak citlivé osobní údaje bude oříšek.
Třetím hráčem, který vystupuje na tomto poli, je stát. Některé státy se pod záminkou boje proti terorismu snaží kontrolovat každý pohyb občana – ať fyzický, digitální nebo ekonomický. Bitcoin a spol. jsou proto pro ně jako červený hadr na býka, který je nutný zregulovat, jiné jsou benevoletnější. Najde se mezi státy aspoň jeden, který by umožnil zavedení kryptoměny, při jejíž konstrukci by primárním cílem by nebyl zisk, ale zájmy uživatelů? Která by spojila výhody P2P kryptoměn – decentralizovanost a důraz na soukromí, s přednostmi kryptoměn velkých bankovních skupin – pohodlnost a zdání bezpečí? Která by správně vyvážila ochranu osobních údajů, bezpečnostní rizika spojená s organizovaným zločinem a požadavky právního státu na prokazatelnost finančních operací? Nebo zůstaneme v područí Googlu, Facebooku či globálních finančních skupin?
Můj osobní názor je, že skloubit tyto protichůdné požadavky lze. Technicky by to šlo například kombinací konceptu, který používá ZCash a protokolů typu Cord nebo Hyperledger Fabric, se kterými experimentují centrální banky. ZCash se od Bitcoinu liší tím, že lze určit, které informace budou veřejné a které ne. Zatímco tak měna zůstává decentralizovaná, s otevřenou účetní knihou s každou transakcí, vlastnosti transakce jako příjemce, odesílatel a částka zůstávají viditelné pouze účastníkům transakce. Jednou z nevýhod kryptoměn, které se protokoly vyvíjené centrálními bankami snaží odstranit, je potřeba vysokého výpočetního výkonu pro ověření transakce. U malých částek stačí poměrně malý počet ověření, u drobných plateb kartou taky nezadáváte pokaždé pin, protože to není ekonomické. U mezibankovních operací je ale nutný vysoký stupeň jistoty. Centrální banky proto do jimi vyvíjených protokolů přidávají koncept certifikovaných autorit – jakoby notářů. Jejich ověření transakce má mnohem vyšší váhu nebo postačuje úplně, neboť v případě chyby garantují provedení platby na jejich úkor. Notáři mohou být jiné centrální banky, nebo významné bankovní skupiny.
Kombinací těchto konceptů bychom získali kryptoměny vyhovující naším požadavkům. Měna samotná by byla anonymní jako ZCash, ale peněženky, do kterých by se ukládala, by bylo nutné zakládat u certifikované autority, stejně jako v případě dnešního elektronického podpisu. Jejich využitelnost organizovaným zločinem by proto byla stejná jako u dnešních bankovních účtů. Certifikovanými autoritami by byly soukromé právnické osoby, analogie dnešních bank. Založit si dnes banku je i mimo možnosti větších firem – jde o nesmírně regulované odvětví, vyžadující do začátku ohromný kapitál. Navíc jsou do velké míry závislé na státu, neboť v případě větší krize spoléhají na jeho pomoc. Naproti tomu založit certifikované autority, vydávající pouze ověřené peněženky, by bylo podstatně snazší zakládat, neboť z celé regulatoriky by zbyla pouze směrnice proti praní špinavých peněz. Menší subjekty přísně dbající na soukromí svých klientů by tak měly větší šanci na úspěch. Zároveň by policie či státu zůstala v případě povolení soudu vyžádat si od certifikované autority informace o pohybech na účtu.
Ač boj proti organizovanému zločinu zůstává největším kladivem proti kryptoměnám, v budoucnu může přijít ještě větší tlak. Jens Weidmann, guvernér německé centrální banky, věří, že v budoucnu centrální banky vytvoří vlastní digitální peníze. Zároveň ale varoval, že tímto mohou dopady další ekonomické krize výrazně zhoršit. Pokud budou mít lidé možnost snadno své úspory z banky vybrat a bezhotovostně s nimi platit, může to velmi výrazně podpořit runy na banky. Já se ale domnívám, že postupný náběh této možnosti je velmi žádoucí věc. Současné bankovnictví musí být kvůli pojištění vkladů velmi regulované, pojištění vkladů zároveň vystavuje jejich management značnému morálnímu hazardu a náklady státu na finanční krize jsou astronomické. Cesta k větší stabilitě bankovního systému skrze regulace je velmi pomalá a zároveň snižuje jeho flexibilitu a efektivnost. Vytvoření konkurence v podobě bank založených na kryptoměnách by mohlo tento proces přirozeně značně urychlit.
Zároveň je třeba být v tomto směru vůči centrálním bankám také velmi obezřetný. Člen rady guvernérů Evropské centrální banky, Jan Smets, vidí v kryptoměně vydávané centrální bankou naopak možnost, jak úrokové sazby na účtech posunout do záporných čísel, pokud se lidé díky neexistenci hotovosti nebudou moci bránit, a de facto je tak okrádat v přímém přenosu. Účel by byl jediný, ještě více roztočit kolo nesplatitelných dluhů a bezhlavé spotřeby.
Je třeba proto o možnostech kryptoměn a blockchainu přemýšlet velmi opatrně, ale otevřeně. Jaký je Váš názor, podpořili byste takovou státem akceptovanou kryptoměnu, nebo bude lepší, když se do toho stát nebude vůbec motat?