K Rekonstrukci Státu jsem se přidal před parlamentními volbami před 4 lety. Byl jsem naštvaný na společnost, koho to pořád volí, věděl jsem, že házení lístků do urny 1 za 4 roky k demokracii nestačí a toužil uspokojit svoje svědomí nějakou smysluplnou aktivitou. Článek o RS mi kápl do noty a probudil moji zvědavost. Jako matfyzák, těžký introvert a asociál jsem si nedával velké ambice, ale pokusit se oslovit a přesvědčit někoho na nevolitelném místě vypadalo jako správná challenge. Dorazil jsem tedy na organizační schůzku RS, kde mne a kamarádovi byla přidělena celá Pražská ČSSD. Následující týden jsem strávil poctivým studiem všech vyfasovaných materiálů a nacvičováním argumentů před zrcadlem. Pak jsem si vyhledal předvolební stánek ČSSD a připravil se na akci. Chvíli jsem pozoroval, jak se lidi obloukem stánku vyhýbají, a obsazenstvo stánku zase lidem. Pak jsem jednoho z nich oslovil. Reagoval překvapivě mile, a pozval mne k diskuzi do nedaleké kavárny. Nacvičeným způsobem jsem mu představil RS a on začal zeširoka vyprávět o své politické kariéře. Nevědouc, jak ho slušně vrátit zpět k tématu, jsem se rovněž v myšlenkách zahloubal a už ani nevím, jak jsme přešli k rozhovoru o lesbičkách. Pak zazvonil telefon jeho manželky, pán se omluvil, že musí jít, podepsal pledge, zaplatil za mne účet a odešel. První podpis od kandidáta na nevolitelném místě jsem měl za sebou, přišel čas postoupit na další level. Od volebního manažera, který byl rovněž na stánku, jsem dostal seznam kontaktů na kandidáty a se Zbyškem jsme je začali systematicky oslovovat. Na hlavouny jsme chodili oba, ale s přibývajícím sebevědomím čím dál častěji sami. Byl to zvláštní pocit.
První skupina politiků byla prostě pro. Jasně kluci, my Vám to podepíšeme. Trochu to s tím aktivismem přeháníte, ona korupce je takové zprofanované téma, podívejte se jak to tady na té a té městské části dobře vedeme i bez těch Vašich zákonů. Některé člověk neznal, u některých člověk věděl, jak to vedou, a nevěděl, jestli má mít z toho podpisu radost, nebo mu ten arch vytrhnout z ruky a říct – ty korupčníku, ty mi to přeci nesmíš podepsat.
Druhá skupina byla proti. Na co útočili, nebyl obsah, ale forma, kdy se nikým nevolení občané spojí a mimo stranický systém prosazují svoji agendu. Že jim nestačí neurčité předvolební fráze, které jim PR agentury uvaří, ale chtějí konkrétní a jasný závazek. Velmi často to nazývali vydíráním, stbáckými metodami. Dlouze o tom mluvili, aniž by to evidentně četli. A pak, k našemu opakovanému překvapení, to podepsali, aniž by to pořádně četli. Měl mít člověk z takového podpisu radost?
A pak přišel Babiš. Hnutí ANO bylo vlastně nad plán, kdy jsme měli reagující politiky z ČSSD hotové, a tak jsem se šel podívat i na jejich kampaň, zvědavý co za typ oportunistů tam člověk potká. Tenkrát se zrovna lámala hranice 5 procent v průzkumech. Bylo to úplně jiné, všude spousta dobrovolníků, nadšení, koblih. Živě se o pledge zajímali a představovali mne dalším straníkům. Konečně si o tom člověk mohl normálně popovídat, hromadně podepisovali. Pak jsem se dostal k čelu kandidátky. Ti už byli opatrnější. A podepsal pan Babiš? Né? Tak oslovte první jeho, a pak se celá strana jako jeden muž připojí. Pak jsem potkal Jiřího Zlatušku, osobnost hnutí na všech Pražských bilboardech. Příjemně jsme si popovídali, pledge podepsal a já z toho měl dobrý pocit. Zeptal jsem ho proto, jestli by nebyl tak laskav a neoslovil s tou aktivitou i Babiše. K mému údivu odmítl, že je na to ve straně moc malý pán. Ale vždyť ho propagují jako jednu z hlavních osobností strany! Mlčení.
Vydal jsem se tedy na hlavní celostátní mítink ulovit Babiše. Povedlo si mi dostat k mikrofonu a položit mu otázku. Dostal jsem vynadáno, že se prý s námi dávno chtěl kamarádit, a RS nechtěla. Nechal se i vyfotit s rekonstrukční přilbou na hlavě. Druhý den mne málem omývalo, fotka z mítinku byla všude, naštěstí můj obličej zůstal skryt. Být s Babišem na bilboardech, to by byla ostuda. Pak jsem ale na to celé zapomněl a dál se věnoval relevantním politickým stranám. O to větší překvapení přišlo v den vyhlášení výsledků. Babiš má tolik procent! A jediné, na co se při otázkách na program zmůže, je blekotat o Rekonstrukci státu.
Úspěch mne hodně nabudil, i po volbách bylo třeba všem poslancům neustále připomínat, k čemu se zavázali, shánět podpisy senátorů. Časem se z toho stalo rutina, ke které jsem se čím dál obtížněji dokopával. V novinách jsem o sobě četl, že jsme PR agentura Babiše, že si mne vymyslel. Štvalo mne, že ani tváří tvář nebezpečí, jaké Andrej Babiš pro demokracii představuje, nebyly schopny ostatní strany provést reflexi a vypustit kapříkům trochu rybník. Alespoň částečně vrátit lidem důvěru v politiky. Rozhodl jsem se proto na další level, zkusit si někam kandidovat, být politikem. Na vstup do zavedených stran bych neměl žaludek, vybral jsem si proto Piráty. Piráti mi sedli nejen programem, ale i lidsky, tím jaké jsou různorodá parta a že se politikou především baví. K celodennímu vysedávání v práci nad rozpočtem banky mi tak přibyl další koníček – funkce garanta programového bodu Finance v Pirátské straně. V lečes mne to dost obohatilo, ale asi nejpříjemnější překvapení byla nakonec kampaň v ulicích. Už jsem ji znal z Rekonstrukce státu, ale jinak. Odcházel jsem často spíše s marným pocitem, lidé nevěřili, že něco zmůžeme, i když máme podpisy 160 poslanců. Za Piráty je to naštěstí jiné, lidé jsou příjemní, věří nám, že máme šanci něco změnit. Je to hodně nabíjející, ale zároveň zavazující. Nejde jen o úspěch naší straničky, ale o zastavení celého trendu odklonu od demokratických stran, a já u těch v parlamentu nevidím ani náznak snahy změnit ten styl politiky, který nás dostal tam, kde dnes jsme. Do situace, kdy v posledním průzkumu před volbami budou mají nedemokratické strany většinu. I před 4 lety jsem na sebe cítil velký tlak, ale věděl jsem, že za 4 roky přijde další šance, posunout se zase o kousek dál. Dneska ten pocit nemám. Proto jdu dnes opět do ulic, vysvětlovat lidem náš program. Dejte nám pls šanci. Děkuji